Neděle, 31. Květen , 2020

Chutě, které máme v dětství, se nemusejí rovnat těm, které máme v dospělosti

Sami jste zcela jistě postřehli, že to, co vám chutnalo v dětství, pro vás není v dospělosti tak zajímavé, jako to, co jste milovali jako děti, a také jste si možná všimli toho, že pokud jste v dětství nenáviděli bramborák, tak jako dospělí jej milujete. Čím to je?

cocoparisienne / Pixabay

Určitě jste měli jako dítě vyložený odpor k určitým potravinám, které jste si nyní zařadili mezi potraviny oblíbené. Ono to je celé dané tím, že se nám ve věku zhruba dvaceti let, chuťové buňky naprosto mění a lidé začínají mít rádi to, co jim dříve bylo vyloženě odporné. Dost možná vás nikdy nenapadlo to, že děti mají přirozenou touhu po sladkém právě proto, že sladké dostávali v kojeneckém mléce.

Děti mají okolo 30 000 chuťových buněk a v dospělosti je to pouze 1/3. Proto jsou děti v nízkém věku odtažité k určitým potravinám a odmítají je.  Většinou nám v dětství velmi málo chutnají ryby, později pak rybám přicházíme na chuť. Stejně tak to je i se sýry. Většinou jako děti nemáme rádi parmazán, modrý sýr, kozí sýr…

V průběhu let pak začínáme přicházet těmto sýrům na chuť. Ani zelenina nepatří mezi potraviny, které v dětství zrovna vyhledáváme, ale později si je později vychutnáváme ve velkých dávkách. Rádi si dáváme dobré jídlo, které je ostré, kyselé, i když se nám to nezdá tak ke sladkému až tak netíhneme tak, jako když jsme byli malí.

Velmi důležitý vliv na to, co to, co nám bylo v družině nucené. Toto jídlo nám z tohoto důvodu může vadit a to především proto, že nám bylo nucené. Dnes už se ale děti do jídla nenutí v takovém měřítku, v jakém to bylo za nás. Tím jak stárneme, se mění rychlost obnovy a regenerace chuťových buněk a to v pozdějším věku hraje důležitou roli v tom, co nám chutná a co ne. V dospělosti máme totiž mnohem méně chuťových buněk a nejvíc jich je pak přímo na jazyku.

Comments are closed.

Scroll To Top