Jak poznáte, že už jsou za vámi kalící léta

Asi každý z nás si tím projde. Máme období, kdy si nedovedeme představit víkend bez toho, abychom byli někde nepařili s kamarády a nehledali nové známosti, nebo se nechlubili těmi stávajícími. U každého z nás však ve většině případů toto období zmizí. U někoho dříve, u někoho méně a u někoho vůbec.

I když si to v určitém věku vůbec neumíme představit, tak to pak stejně nakonec jednou přijde a pak si zase naopak nebudeme umět představit to, že někam jdeme a jsme tam až do rána. Pokud si vybíráte bary podle toho, jak pohodlné je tam sezení a ne podle toho, kolik lidí tam jde zapařit, pak je asi jasné, že už asi nejste z těch, kdo chce zapařit, ale pouze posedět.

Pokud se krotíte v pití a nelámete jednoho panáka za druhým bez klapky, tak je to také důkaz toho, že už máte ty nejlepší kalící léta za sebou. Dost možná vypozorujete, že hudba, která v baru hraje, už je pro vás dost hlasitá a vy se díky ní nedokážete bavit, přitom si už ani nepamatujete, kdy jste byli někde naposledy.

Pokud jdete někam posedět, klidně si dáte nealko, abyste nemuseli řešit to, jak se dostanete domů. Po kalbě pak vždy víte, jak jste se dostali domu, v kolik hodin jste přišli a domů nikdy nepřijdete s někým cizím, koho jste ten den viděli poprvé? Pak je asi jasné, že máte to nejhorší kalící období za sebou.

Další známka toho, že už to není to, co bývalo, je to, že si k pití dáte klidně dražší drink, protože víte, že jich za ten večer nevypijete až tolik, kolik jste běžně za noc dávali. Než někam vyrazíte, tak si říkáte, že to nesmíte přehnat tak, abyste druhý den celý neprotrpěli s bolestí hlavy. Je vám líto prospat den, který byste jinak mohli strávit úplně jinak.

Těch znaků, že už máte za sebou kalící období je víc než dost a tak není těžké odhalit, že už prostě máte nejlepší pařící léta prostě za sebou. Důležité je, že máte na co vzpomínat.