Čtvrtek, 9. února , 2023

Zelí tak trochu na netradiční způsob

V dnešním světě gastronomie se meze nekladou a lidé zkoušejí s potravinami různé věci. Většina lidí má bujnou fantazii o tom, jak zpestřit nejen svůj jídelníček, ale také i svůj život tím, že ho obohacují o stále nové nápady a myšlenky. To se také týká jídla.

HNBS / Pixabay

Dnes existuje něco, co by člověku normálně připadalo nechutné nebo nejedlé, ale moc lidí si neuvědomuje, že pokud něco nezkusí, nikdy nebude vědět, o jaký zážitek přišel. Někdo si nedokáže třeba představit, že by měl zkonzumovat např. maso se sladkou nebo ovocnou omáčkou. Hodně lidí se bojí čínské kuchyně, neboť Číňané preferují dost neobvyklé spoje mezi masem, ovocem, zeleninou nebo mořskými plody a hlavně jejich tradičním kořením, které jídlu dává ten správný potenciál, kvůli kterému se dost lidí bojí.

Každá kuchyně má něco do sebe a v každé zemi mají lidé své neobvyklé tradice. Já například čínskou kuchyni nezpochybňuju, pokud se jedná o férové lidi. Je to směsice zvláštních, ale příjemných chutí, které do sebe (ať chcete nebo ne) dokonale zapadají. Každý si doma dokáže uvařit něco na jejich způsob, ale nikdy to nebude takové, jako když půjdete přímo ke zdroji. To samé platí i naopak.

Tímhle vším jsem chtěla naznačit, že pokud dobře víte, jak co chutná, dokážete také pak posoudit, zdali byste zvládli nebo dokázali přijmout výzvu a ochutnat něco, co se vám příčí, bez ohledu na to, aniž byste se toho báli. Mám tu pro vás něco hodně netradičního, přičemž můj první a upřímný dojem nebyl zase tak špatný. Živím se jako kuchařka a každá nová věc je pro mě velká výzva, které se nebojím a pouštím se do ní po hlavě. Pro mě jednoznačně platí heslo: „Všechno je jednou poprvé.“ Dostali jsme za úkol uvařit takzvané „Kološvárské zelí“, někdo to může znát a říkat si, že je to staré. Ale tehdy jsem to já viděla i slyšela poprvé v životě, a když jsem sledovala, jak se to dělá, zajímalo mě to. Je to směs masa, zelí a rýže, což mě zezačátku trochu zaskočilo, ale když jen ucítíte tu inspirující vůni a nakonec vidíte na talíři ten úžasně vypadající kousek, nepřijde vám pak divné to alespoň ochutnat.

Moje první sousto bylo nepopsatelně a neuvěřitelně „LUXUSNÍ“, a proto jsem se rozhodla, že to prostě musím vyzkoušet doma. A věřte nebo, jsou lidi, kteří absolutně nechápali a vylučovali tuhle kombinaci, ale při jejím požití byli příjemně překvapeni. Říká se, že vařit se musí srdcem a že jídlo by se mělo dokázat jíst i očima, aby nám opravdu zachutnalo. Tak se uvolněte a nechte se inspirovat a vtáhnout do světa nevídaných chutí.

Kološvárské zelí

Mě osobně na jeden plech stačilo takovéto množství surovin:

  • 2 sklenice bílého zelí
  • Cca 2-3 sáčky rýže
  • Balíček mletého masa (500g)
  • Dva kelímky smetany
  • Cibule a špek dle chuti
  • Trochu kečupu
  • Sůl, pepř

Postup:

Špek a cibuli si nakrájíme na drobné kostičky, avšak mletý špek je ještě lepší. Mezitím si dáme lehce povařit zelí bez jeho nálevu, aby jídlo pak nebylo kyselé nebo nasládlé. Cibuli se špekem dáme restovat a po zhnědnutí přidáme mleté maso. Okořeníme a necháme v klidu dál restovat.

Receptů na tento pokrm je mnoho, zelí se skládá do pekáče a poté se na něj nanáší vrstvy masa, ale já si to zjednodušila, protože je stejně všechno namíchané nakonec dohromady. Až bude maso měkké, přidáme do něj vařenou rýži a poté i podušené zelí. V jednom okamžiku se vám může zdát, že to vypadá jako jakási patlanice, ale nenechte se odradit. Takto smíchané všechny suroviny pokládáme na vymaštěný plech a připravíme si směs kečupu a smetany. Ano, kečup a smetana. Zní to děsivě, ale to je na tom ta nejlepší fáze. Smícháme dohromady a směsí polijeme celý obsah plechu.

Plech vložíme do trouby a pečeme zhruba 30 minut na 160-180 stupňů, dokud vrstva kečupu a smetany nezezlátne.

Comments are closed.

Scroll To Top