Co ženy nerady přiznávají

Ženy se velmi rády chlubí různými věcmi a rády si také povídají o různých věcech, které jsou pro ně důležité a velmi rády klábosí o čemkoliv se svými kamarádkami. Jsou ale věci, o kterých ženy neřeknou ani svým nejlepším kamarádkám, protože se za ně stydí.

Většinou je to fakt, že jsou někomu nevěrné. S takovouto skutečností se těžko někomu svěříme. Bojíme se, aby se to naše velké tajemství nevyzradilo a aby z toho nebyl problém, o který rozhodně nestojíme a tak mlčíme jako hrob. Pokud je nevěrná žena, pohlíží se na tento fakt zcela jinak, než pokud je nevěrný muž. Muži se s nevěrou celkem rádi pochlubí, ale ženy naopak mlčí.

Další věcí, se kterou se jen tak někomu nepochlubíme, je to, že naše dítě v něčem neobstálo. Své děti vidí každá žena v tom nejlepším světle a tak se rádi chlubíme tím, co naše děti dokázaly, v čem jsou dobré a pokud v něčem dobré nejsou, tak o tom zarytě mlčíme a snažíme se od tohoto odvést pozornost. Nechceme totiž, aby lidé věděli o nedostatcích našeho dokonalého dítěte, ale chceme, aby naše dítě bylo viděno pouze v tom dobrém světle a tak jej také prezentujeme.

Další věc, o které mlčíme, je fakt, že jsme v něčem selhaly. Tyto věci se velmi těžko někomu říkají a proto pokud se tak stane, tak si to raději necháme pro sebe a stejně tak, jako nerady ukazujeme na chyby svých dětí, tak také nerady mluvíme o svých chybách.

Nemluvíme ani o tom, pokud jsme obětí domácího násilí. Tyto věci se těžko někomu říkají a my nechceme před nikým vypadat hloupě. Navíc, když nejsme schopné od násilníka odejít, tak je to složité. Lidé většinou na takové ženy koukají skrz prsty a mají pocit, že jsou zbabělé. Nechceme nikomu přiznat to, že je na nás páchané násilí, protože se za tuto věc stydíme a není nám příjemná. Přitom to není chyba ženy, ale muže, protože on je psychicky narušený a je to zbabělec.