Konec vztahu neznamená konec světa

Konec vztahu neznamená konec světa

„Už tě nemiluji. Je konec. Se vším”. Tato slova kdysi dopadla jako kámen na moje srdce plné lásky… Lásky, o níž jsem si myslela, že je, ne-li věčná, alespoň pevná a trvalá.

Tehdy, před mnoha lety, se stalo to, co se stát nemělo. Ta slova mi připadala jako odsouzení na smrt, jako nějaký konec světa. Mého světa, v němž jsem až do tohoto okamžiku žila. Potřebovala jsem hodně času, abych se vzpamatovala a skoncovala s tím (myslím, že celé léto…). Když si teď na to léto vzpomenu, pokaždé mi okamžitě vytane na mysli jiné, nedávné. První léto, které jsem strávila s mužem, jehož dnes miluji…

Někdy si říkám, že první neúspěch, který jsem měla v lásce, je i důvodem feministických sklonů, které někdy mívám. Ale není tomu tak… feminismus pochází zajisté odjinud. S překonáním následků prvního rozchodu jsem se potýkala dost dlouho. Od té doby uplynulo hodně času, ale já si i teď vzpomínám na jednotlivé etapy, v nichž jsem se vracela do života a znovu si budovala svět zhroucený v několika vteřinách třemi větami. Později jsem si vše nechala znovu projít hlavou a uvědomila si, že stejně se to opakovalo i podruhé a že historky o mých rozchodech se v jisté míře podobají historkám o neúspěších v lásce i mé nejlepší kamarádky.

Diskutujte o tomto tématu na našem fóru!

Hodnocení článku