Kompromisy pro zdravý partnerský vztah

Kompromisy pro zdravý partnerský vztah

Nakolik lze v partnerském vztahu ustupovat? Kdy je potřeba říci dost? Kolik toho můžete po svém partnerovi požadovat? Milostné vztahy totiž nebývají vždy hájemstvím klidu a míru. Častokrát se stává, že to, nad čím u jiných lidí snadno přimhouříme oko, nás u našeho partnera pěkně vytočí a zavdá podnět k bouřlivým debatám. Není na tom nic nenormálního – všechno, co partner dělá, nás přece velkou měrou ovlivňuje. Stejně tak i to, co nedělá – nemá romantické sklony, nebaví ho bavit se o věcech, které stále nosí v hlavě, atd. Naše očekávání ohledně partnera jsou velká, protože víme, že z jeho strany jsme velmi zranitelné, že právě on nám může dát pocítit štěstí, anebo naopak úzkost či zlost ve větší míře než ostatní lidé, kteří nás obklopují.

Za této situace, kdy je citová angažovanost velmi silná, musíme umět dělat kompromisy, aby se náš partnerský vztah vyvíjel klidně. Mnozí se tomu ale vyhýbají. Mají dojem, že kompromis vlastně znamená ustoupit tomu druhému, a nedokážou překonat své frustrace poté, co se vzdali vlastního přesvědčení. Žijí s pocitem, že byli i tentokrát „napáleni”, ale v budoucnu už neustoupí. Teď tedy na kompromis přistupují, ale už spřádají agresivní plány, jak si své vlastní tužby prosadit.

Kompromis však není ústupek z jedné strany, tak jako není pro žádného z partnerů jednoznačným vítězstvím. Právě v tom tkví jeho síla – dojít ke vzájemné shodě neznamená, že si jeden z partnerů prosadí svou. K tomu je zapotřebí, aby se oba aktivně podíleli na hledání řešení a oba byli dostatečně klidní, aby jejich chvilkové rozčilení nezabránilo správně zhodnotit situaci.

Diskutujte o tomto tématu na našem fóru!

Hodnocení článku