Nejmladší dítě v rodině

Nejmladší dítě v rodině

Jsou všeobecně zkušenější a klidnější rodiče víc „v pohodě“, pokud jde o „poslední přírůstek“ do rodiny? Je to však správný přístup? Jak bychom se měli chovat k tomu maličkému, aby svobodně vyrostl v samostatného člověka?

Každý má v rámci sourozeneckých vztahů nějaké místo. Co se však stane v případě toho nejmladšího? Je poslední místo nějak záviděníhodné?

Benjamínek hraje určitou roli ve vztazích k bratrům, sestrám i rodičům.

Dva případy stojí za to si blíže popsat:

- Buď je rodinný benjamínek velmi šikovný, protože má velkou svobodu a protože ho rodiče nechávají, ať se zabývá tím, co ho zajímá. V tom případě snadno dohání starší sourozence a dospívá velmi rychle.

- Nebo je přehnaně chráněn svojí matkou, a dokonce i svými bratry a sestrami, kteří ho hýčkají a dlouho ho považují za mimino. Poněvadž cítí, že není ještě dost velký, nebo proto, že má strach z vnějšího světa, před kterým ho všichni ochraňují, bude pro něj těžké osamostatnit se.

V rodině se třemi dětmi benjamínek obvykle urovnává spory, které mohou vznikat mezi staršími sourozenci: ten prostřední rychle přestane být přímým „rivalem“ toho staršího, přičemž benjamínek je pouze „posledním přírůstkem“. Stane se spojencem staršího bratra nebo sestry. Problém je, že rodiče někdy vědí nebo cítí, že už po něm nebudou mít žádné další dítě.

Postavení posledního dítěte není však vždycky jednoduché. Déle než ostatní si užívá pozice mimina. Hlavně proto, že hodně maminek si to podvědomě přeje. Zkušenější matka s ním má bližší vztahy, a o to déle chce tuto situaci prodloužit.

Diskutujte o tomto tématu na našem fóru!

Hodnocení článku